Povídky

Lenost a zbabělost jsou příčiny, proč tolik lidí - ačkoli je příroda dávno uvolnila z cizího vedení – přece zůstávají po celý život nedospělí, a proč se jiní tak snadno stávají jejich vůdci. Je tak pohodlné být nedospělý. číst dál

Už si nevzpomínám, jak se jmenoval muž, který mi vyprávěl příběh o starožitníkovi z naší ulice, ale stále si jej pamatuji. číst dál

Člověk je nejméně on sám, když hovoří o sobě. Dej mu masku a poví pravdu. číst dál

Za okny zuřila bouře, vítr lámal větve stromů a kapky deště neúnavně dopadaly na zem. V krbu hořel oheň a já si přitáhl kožešinu blíž, abych byl v teple. Najednou se ozvala rána a jedna z větví rozbila okenní tabuli. Do vyhřáté místnosti se prodral závan ledového větru s deštěm. číst dál

Hodně cestuji, pracovně. Seznámil jsem se s mnoho různými lidmi, poznal zajímavé kultury a hodně prožil. Není moc věcí, které by mě vyvedly z míry, ale na zážitek před šesti lety nikdy nezapomenu. Stále mívám noční můry a nemohu se zbavit pocitu, že ještě není vše u konce. číst dál

Nikdy neměj strach ze stínů. Prostě znamenají, že někde na blízku svítí světlo. číst dál

„Ne, ne, prostě ne.“ Promnul jsem si unavené oči a zadíval se na hromadu papírů na stole. Za chvíli mě práce pohltí a už se z ní nevyhrabu. Nebýt na nikoho vázaný je má daň za svobodu, abych nebyl vězněm pomyslných okovů, leč jsou okamžiky, kdy se jí musím vzdát. číst dál

„Od kdy jsi takový romantik?“ číst dál

Hroby jsou dokořán a samo peklo morovým dechem otravuje svět. Teď horkou krev bych mohl pít a páchat skutky, že roztřásl by se svět. číst dál

„Andrew Fox, měl bych tu mít rezervaci,“ usmál jsem se zdvořile na ženu, která začala listovat v knize. Nakoukl jsem do restaurace, většina stolů byla prázdná a pouze sem tam seděl osamělý člověk, který si četl noviny, nebo dlouholetí manželé. Měl jsem podezření, že to listování má v popisu práce, aby to působilo, že mají plno. číst dál