Období: květen 2012

Příšerné, jak dlouho už tu mohu sedět? Ty přehnaně zdobené kostýmy a téměř až vřeštící účinkující, co mne mohlo přimět jít na operu? Vše naznačuje tomu, že se celé představení bude chýlit již ke konci a já budu osvobozen od tohoto mučení. Jen během tohoto představení se mi zdá, že jsem zestárl o celá staletí. Jako spása z nebes hlavní hrdina zachránil svou vyvolenou a sám při tom téměř zemřel, sál tleská, všichni si stoupají a tleskají, byl to bravurní výkon, za který si zaslouží náležitou odměnu. Toužím po opuštění této budovy, leč mé plány budou muset ještě chvíli počkat, žena, která seděla celou dobu vedle mě, mi náhle začala děkovat za skvělý večer. Donekonečna opakuje, že se ještě nikdy takto nebavila, jsem si jist, že se mi to snaží jen nalhat a nejspíš i sobě. S úsměvem pravého gentlemana jsem ji poděkoval za příjemnou společnost a užuž jsem byl na odchodu, když mě zaskočila větou, že se těší na naše další shledání – usmál jsem se, přitakal a odešel. číst dál