Období: rok 2013

Byl jsem vždy zvyklý procházet se, když jsem potřeboval přemýšlet, ať už se jednalo o práci nebo jen utříbení myšlenek. Měl jsem své místo v nedalekém parku, byla tam klidná alej, a když člověk odbočil mezi stromy, prodral se skrz neudržované křoví, objevil malý poklad. Pro mě to tak bylo. Do těchto částí moc lidí nechodilo a ještě méně lidí o pomníku vědělo. Nemám tušení, jak mohl být starý, ale byl kouzelný. Kámen, přibližně pět a půl stopy vysoký, s různými ornamenty, jako kdyby vyrůstal ze země. Delší dobu jsem tam chodil, pouze jsem se díval a přemýšlel jsem, co mohl být zač. Pokud to byl náhrobek, pak jsem nebyl schopný přečíst jméno; pokud to byla připomínka něčeho nebo někoho významného, pak jsem to také nepoznal. číst dál

I.
 
Vždy není mnoho času na dlouhé a uvážlivé rozhodování, zabij nebo budeš zabit, buď stisknu spoušť já nebo on bude rychlejší.
„Mohl jsi mě zabít!“
 Otočil jsem se zpět. „Nikdy jsem nebyl příliš přesný, ale pokud na tom trváš, pak se polepším. Měj se, Matte.“ Pokračoval jsem, značně klidněji, v chůzi pryč.
Jaké mám možnosti? Doma mě budou nejspíš všichni hledat, zvlášť po tom, co jsem jim opět skoro zabil plukovníka. Moc přátel, kteří by mě u sebe byli ochotni nechat déle, než pár hodin, také nemám a potřeba přístřešku se zvětšuje přímo geometrickou řadou, čím více se blíží svítání. Obej... číst dál

„Víš, popravdě si toho moc nepamatuju, všechno bylo takový... rychlý a chaotický.“ číst dál

Nevíme nic o životě, jak bychom mohli vědět něco o smrti? číst dál

Bylo to město na kraji pouště. Slunce pálilo. Ze saloonu se ozýval řev opilců a hádky hazardních hráčů. Na náměstí se houpala ve větru mrtvola posledního šerifa. Zákony už dávno neplatily, jediný zákon, který platil, byl zákon silnějšího… Kdo chtěl projít tímto vyprahlým hnízdem, musel být zatraceně dobrým střelcem! číst dál

Dlouhá léta jsem sedával ve svém pokoji, kde vládlo příjemné příšeří, zvuky z ulice ke mně sotva doléhaly a já býval relativně spokojený – četl jsem, psal jsem, nechával jsem se pohlcovat vzpomínkami – vedl jsem relativně spokojený život. Nikým jsem se nenechával rušit, ven jsem chodil brzo ráno nebo k večeru a v okamžicích, kdy jsem zatoužil po nějaké společnosti, obzvláště společnosti žen, věděl jsem, kde ji najít. číst dál