Dlouhá léta jsem sedával ve svém pokoji, kde vládlo příjemné příšeří, zvuky z ulice ke mně sotva doléhaly a já býval relativně spokojený – četl jsem, psal jsem, nechával jsem se pohlcovat vzpomínkami – vedl jsem relativně spokojený život. Nikým jsem se nenechával rušit, ven jsem chodil brzo ráno nebo k večeru a v okamžicích, kdy jsem zatoužil po nějaké společnosti, obzvláště společnosti žen, věděl jsem, kde ji najít.
číst dál