Vždy jsem byl snílkem, sic hloubavým nad otázkami života, smrti a bytí, avšak stále jen pouhým snílkem. Živý jsem ze zděděného majetku strýčka. Nemohu si sice moc vyskakovat, leč budu-li se snažit. pak ani o žebrácké holi nepůjdu. Bydlím v jednom bytě ve městě, dům by pro mě byl příliš velký, ale i přes to jsem si vždy stavěl a stále stavím své vzdušné zámky. Pár mých dobrých přátel si ze mě dělá srandu, ale ani tak mě neodsuzují, ba dokonce kolikrát mou společnost vyhledávají a touží po vyprávění mých skutečně neskutečných příběhů. Naší tradicí se stalo pravidelné sobotní podvečerní setkání nad sklenkou bourbonu, za poslechu hudby či vyprávění.
číst dál