Ležím ponořená ve vaně, vnímám jen vodu kolem sebe, nic jiného pro mě nyní neexistuje – jen já a voda. Před očima mi vyvstávají výjevy z řeckých bájí, třeba jak chce Ikarus doletět ke Slunci, a když už je moc blízko, tak se mu vosk, který má na křídlech, rozteče a on se ztrácí v hlubinách moře. Dovedu si představit jak klesá, klesá a hladina se nad ním uzavřela. Už jen doufá, že jej Poseidon přijme… Voda už je studená a já v ní ležím už dobrou hodinu, je na čase vylézt ven. Sáhla jsem po ručnících, do jednoho jsem si zabalila vlasy a do druhého sebe.
číst dál