Období: prosinec 2011

Podej mi svou ruku a uchop tu mou, starosti, trápení a bolesti všedního života nech zde a vydej se semnou za hranice všech možností – uzříš nevídané, uslyšíš neslýchané a zažiješ nezapomenutelné. Stačí věřit a poddat se tomu, nesmíš se bát a musíš chtít. Když už si budeš myslet, že jsi v koncích – věř, že jsi teprve na začátku a vše se ještě může v dobré obrátit. Inu, jsi-li připravený, pak pojďme, pojďme se povznést nad vše, co znáš. číst dál

Je to jako kdyby se to stalo včera, však čas již ztratil veškerý svůj smysl, takže těžko říci, zda se to událo před několika týdny, měsíci či lety, jedno je ale jisté – již to nelze vrátit. Ano, slyšela jsem spoustu výčitek, názor na onen čin se lišil u každého, leč většina kladla stejnou otázku, otázku tak prostou, ač je téměř nemyslitelné, že by se na ní nedalo odpovědět a přesto je to tak. Jak jasně si vzpomínám na různé věci, které mě trápily a zdály se mi neřešitelné, jak jasně si vzpomínám na hodiny a hodiny strávené v tmavém koutě v naprostém psychickém a i fyzickém zhroucení, jak mě pronásledovaly a nedalo se jim nikterak bránit… číst dál