Jako každý večer jsem ležel v posteli a poslouchal staré gramofonové desky s hudbou, která mě uklidňuje a vždy mě přiměje k přemýšlení o všelijakých věcech, ať již pozemských či ne. Jsem již zvyklý spát čelem ke stěně, abych nebyl ničím a nikým rušen, však ten večer jsem nemohl usnout a bdící jsem hleděl do zdi, očekávaje, kdy se dostaví spánek. Dny byly ještě teplé, avšak večery již takové nebyly, leč nikdy nemohu odolat spaní při otevřeném okně a čerstvě proudícím vzduchu. Jak jsem tak hypnotizoval zeď, začínal jsem si všímat hry světel a stínů. Můj první dojem byl, že se muselo jednat o listnatou větev stromu a lampy za ním, nýbrž žádný ze stromů není tak vysoký. Navzdory tomu, mě to celkem uklidňovalo a uspávalo snad lépe, než jakékoliv počítání oveček či co se udává jako osvědčený recept na usnutí.
číst dál