Můj anděl nemá křídla a nežije v nebi – je se mnou v obyčejné garsonce. Vlastně neměl až tak moc na výběr, našel jsem jej náhodou. Bylo to téměř před třemi lety, měl jsem už dost života, chtěl jsem udělat poslední krok a projít bránou osudu. Procházel jsem se po hradbách, které měly chránit město, kdyby byly bývaly dokončeny. Avšak někdy ve čtrnáctém století město po necelých čtyřech dnech obléhání padlo. Našel jsem si nejvhodnější místo, kdy bych mohl padnout já. Když jsem koutkem oka cosi zahlédl – sochu, spíše jen sošku, anděla.
číst dál