Období: rok 2014

Můj anděl nemá křídla a nežije v nebi – je se mnou v obyčejné garsonce. Vlastně neměl až tak moc na výběr, našel jsem jej náhodou. Bylo to téměř před třemi lety, měl jsem už dost života, chtěl jsem udělat poslední krok a projít bránou osudu. Procházel jsem se po hradbách, které měly chránit město, kdyby byly bývaly dokončeny. Avšak někdy ve čtrnáctém století město po necelých čtyřech dnech obléhání padlo. Našel jsem si nejvhodnější místo, kdy bych mohl padnout já. Když jsem koutkem oka cosi zahlédl – sochu, spíše jen sošku, anděla. číst dál

Co je cestou válečníka? číst dál

„Věříš na duchy?“ číst dál

„Nepřipadá ti, že se chová nějak divně?“ číst dál

A potom utekl. Neměl jsem dost síly na další souboj, natož za ním běžet, tak jsem zůstal sedět na zemi a oddechoval jsem. Otřel jsem si obličej od potu a částečně i od krve, snažil jsem se oprášit od toho nejhoršího, vstát a odejít, dokud se kolem nezačnou motat zvědavci. Kdyby nebylo odpoledne, kdybych nebyl v parku mezi procházejícími se lidmi, tak by se mi to i podařilo... kdyby. číst dál