Období: rok 2011

Sedím ve vlaku a tma, která padla mi znemožnila sledovat cestu, tudíž se mou jedinou zábavou stává probírání se vlastními myšlenkami a úvahami. Už mám za sebou polovinu cesty, ale i přes to se domů dostanu až za hluboké noci. Než dojedu na nádraží budu muset naplánovat další cestu, do týdne musím opět pryč. číst dál

Na oprýskané zdi starého domu, který vlastníme už po generace, visí obraz s pochmurnou historií. Rám, do kterého byl před mnoha lety zasazen, je masivní, leč i přes tuto skutečnost má jemné a zcela jistě pracné zdobení. Nemůže býti sebemenšího pochybu, že na vrcholu své slávy byl vysoce ceněný. Na pár místech onoho rámu je stále ještě vidět jeho pozlacení. číst dál

Po ulicích polomrtvého města se rozlévá tiché volání o pomoc, které nikdo neuslyší. Domy, parky i chodníky a silnice pomalu chátrají, nikdo z přeživších se ani trochu nesnaží… Neodvažuje se vycházet příliš ven, natož něco opravovat. V tomto městě už několik let nikdo neviděl denní světlo, vše halí divoká černá tma. Ti šťastnější obyvatelé včas zemřeli, ti méně šťastní jen čekají, kdy přijde jejich čas. Jenže zde jakoby se zastavil… číst dál

Když vše ulehne ke spánku a po kraji se rozhostí ticho a klid, pak přichází můj čas. Možná mne znáte, možná ne – přežívám ve starých archivech, kde jsou uschovávány ještě starší knihy. Občas mě můžete zahlédnout v nějakém z nich, studuji zde příčiny své choroby, která se postupem času stále víc a víc projevuje. Nejste první komu se svěřuji, takže tuším vaši otázku – proč v noci? Jak prosté, mám panickou hrůzu z většího počtu lidí, tím mám na mysli 10 a více. číst dál