Byl krásný slunečný červnový den, odpolední vyučování se neskonale dlouho vleklo. Sluneční paprsky pronikaly širokými okny do učebny a rozpalovaly školní lavice, židle, tabuli a vůbec působilo pobyt ve třídě nesnesitelným. Konečně zazvonilo a poslední vyučovací hodina skončila. Všichni vycházeli ze školy, ale horko jim znemožňovalo jakoukoliv větší aktivitu, takže odcházející studenti šli pomalým volným krokem podél zdi, kde byl alespoň trochu stín. Jedna skupinka se od zbytku oddělila a vydala se opačným směrem.
Po dvou hodinách sezení v příjemném chládku, nedaleko řeky, se poměrně rychle zatáhlo a zčernalo nebe. Rázem všichni lidé okolo odešli a všude bylo mrtvo… Nikomu ze skupinky se nechtělo odcházet, protože ono ochlazení bylo více než příjemné. Ze zarostlejší části parku se vynořilo pět postav se stejným znamením na zádech, na černých kožených bundách. Partička se po chvíli váhání rozhodla, že raději také odejde, pouze dva z nich se rozhodli, že zůstanou – čistě ze zvědavosti, aby věděli, kdo jsou zač.
Tři z pěti postav se oddělili a vydali se směrem ke dvěma zvědavcům. Dva tajemní muži chytili jednoho chlapce a dali mu ruku přes ústa, aby nemohl křičet. Třetí muž chytil jeho kamaráda zády ke svému obličeji a pravou rukou se prudce přiblížil k jeho ledvinám. Chlapec sebou trhl a na zádech ucítil pramínek krve. Padnul v zápětí na zem a hodnou dobu se ještě svíjel bolestí. Jeho přítel vyvalil oči a začal sebou šít, aby se vyprostil ze sevření mužů. Nepomohlo to, ucítil prudké škubnutí hlavou a rázem měl před očima tmu. Začala bouřka a silný déšť… Se zlomeným vazem padnul necelý metr od mrtvého kamaráda.
2024 ©